VESPER

Penelopa mě sotva nechala si sednout, než už služebná na její pokyn otevírala šatník.

„Nehádej se,“ řekla okamžitě, jako by slyšela odmítnutí, které se mi formovalo v hlavě. „Prostě se podívej.“

Podívala jsem se.

Šaty, které služebná vytáhla z šatníku, byly sytě modré, tmavší než safír, tmavší i než noční obloha za okny paláce. V zachyceném svitu svíček se na nich tvořily tiché vlnky, látka