VESPER

Přecházela jsem po pokoji jako zvíře v kleci, mé kroky se vtiskávaly do koberce, jako bych se mohla provrtat rovnou podlahou, kdybych se pohybovala dostatečně dlouho.

‚Přines mi ho.‘

Dračí hlas se mi znovu vplížil do myšlenek, tichý, zvučný, protkaný naléhavostí, ze které mi naskakovala husí kůže.

„Ne,“ zamumlala jsem nahlas a objala se pažemi. „Ještě ne.“

Vejce leželo tam, kam jsem ho polo