VESPER

Cestu zpět do svých komnat si sotva pamatuji.

Nohy se pohybovaly samy od sebe, nesly mě chodbami, kterými jsem prošla už tisíckrát, kolem stráží, které o mě sotva zavadily pohledem, kolem dveří, tapisérií a světla pochodní, které působilo neskutečně, jako bych vystoupila ze svého těla a nechala ho vléci se někde pod palácem.

Ruce se mi nepřestávaly třást.

S tichým cvaknutím jsem za sebou za