VESPER

Běžela jsem.

Lemy mého nočního pláště se mi pletly pod nohy, když jsem se hnala chodbou, dech mě pálil v hrudi a tep mi bušil tak hlasitě, až jsem si byla jistá, že ho stráže musí slyšet. Za mnou narážely boty na kámen.

„Zastavte!“ křikl někdo.

Nezastavila jsem.

Nemohla jsem.

Prudce jsem se otočila a proklouzla úzkým obloukem ve chvíli, kdy chodbu za mnou zalilo světlo pochodní. Moje prsty