LORCAN

Tři dny.

Tři zatracené dny.

Přesně tak dlouho to bylo, co mi Vesper před úsvitem vyklouzla z postele jako duch.

A za ty tři dny se mi ani jednou nepodařilo s ní být o samotě.

Ani jednou.

Což bylo vlastně úctyhodné, uvážím-li, že jsem většinu těch dvaasedmdesáti hodin strávil tím, že jsem se o to aktivně snažil.

Opřel jsem se v křesle a třel si spánky, zatímco mi po stole přistál další stoh