VESPER

Ztuhla jsem ve chvíli, kdy se za ním zavřely dveře.

Ten zvuk se v místnosti rozlehl až příliš hlasitě, jako něco definitivního, něco, co mě uvěznilo.

Lorcan tam chvíli stál opřený zády o dveře, ruku měl stále položenou na dřevě, jako by se o ni potřeboval opřít, aby se udržel na nohou. Hrudník se mu zvedal a klesal, pomalu, kontrolovaně, ale já to viděla, to napětí svinuté pevně pod jeho k