LORCAN

Chodby se přede mnou táhly prázdné, osvětlené umírajícím světlem pochodní.

Zpočátku jsem šel bez cíle, jen jsem se pohyboval, jen kladl jednu nohu před druhou a snažil se utéct vzpomínce na její ústa na mých.

Nefungovalo to.

Vesper.

Její jméno mi znělo v lebce jako kletba. Způsob, jakým se na mě podívala, když řekla, tak mě přestaň chránit, jako by chtěla, aby mě to bolelo. Jako by chtěla,