VESPER

Slova mě zasáhla jako šípy.

Zamilovaná.

Do Lorcana.

Otevřela jsem ústa, abych to popřela.

Nevyšlo ze mě nic.

Ronanův výraz se změnil, ze zmatku v nedůvěru, pak ve vztek.

"Vesper."

"Nezamilovala..."

"Nelži mi." Jeho hlas byl tichý. Třásl se. "Znám ten pohled. Už jsem ho někdy viděl. Na tváři matky. Když se dívala na otce."

Hrdlo se mi stáhlo.

"Řekni, že se pletu."

Nemohla jsem.

"ŘEKNI MI TO.