VESPER

Soren se během několika okamžiků vrátil.

Jeho tvář byla maskou chladné zuřivosti, jeho oči divoké a nevnímající. Popadl mě za paži, než jsem stačila promluvit, prsty zaryté do mého masa jako železné obruče.

"Jdeš se mnou."

"Sorene…”

"Nemluv."

Táhl mě chodbami, kolem služebnictva, které odvracelo zrak, kolem stráží, které předstíraly, že nic nevidí. Klopýtala jsem za ním, nohy se mi sotva d