VESPER

Soren mě vlekl chodbami.

Jeho stisk byl ocelový, prsty se mi zaryly do paže, jeho hlas byl jen tiché, jedovaté syčení do mého ucha.

„Myslela sis, že můžeš utéct?“ zavrčel. „Myslela sis, že prostě jen tak odejdeš? Po tom všem, cos provedla?“

„Sorene...“

„Jsi hloupá. Hloupá, sobecká hlupačka. A já tě za tohle donutím zaplatit. Donutím tě...“

„Pusť mě.“

Nepustil.

„Sorene, pusť mě.“

Zastavil