VESPER

V kobkách byla zima.

Seděla jsem na vlhké kamenné podlaze, zády přitisknutá k drsné zdi, paže ovinuté kolem kolen. Cela byla malá, sotva dost velká na to, abych se v ní mohla natáhnout, a jediné světlo pocházelo z plápolající pochodně na chodbě před ní.

Byla jsem tu už hodiny.

Nebo to možná byly jen minuty.

V temnotě plynul čas zvláštním způsobem.

Myslela jsem na Lorcana. Na bitvu. Na to, j