VESPER

Temnota se mi nějakým způsobem stala známou.

Dny ubíhaly, nebo to možná byly jen hodiny. Čas v kobkách plynul zvláštním způsobem, měřený jen střídáním stráží a slabým světlem, které se kradlo dovnitř vysoko položeným oknem s mřížemi. Ztratila jsem přehled o tom, kolikrát jsem se probudila do stejného chladného kamene, stejného vlhkého vzduchu, stejného dusivého ticha.

Byla jsem tak slabá.

S