VESPER

Vítr kvílel nad břehem a přinášel slanou tříšť oceánu a vzdálený křik mořských ptáků. Klečela jsem v mokrém písku, Lorcanovu hlavu položenou v klíně, ruce přitisknuté k ráně na jeho boku. Krev mi stále prosakovala mezi prsty, teplá a hustá, a pod dlaněmi jsem cítila tlukot jeho srdce, byl slabý, nestálý, plápolající jako svíčka v bouři.

„Lorcane,“ zašeptala jsem. „Lorcane, musíš zůstat vzh