LORCAN

O ROK POZDĚJI

Nad Therií zapadalo slunce.

Stál jsem na balkóně paláce, ruce opřené o chladné kamenné zábradlí, oči upřené na horizont. Obloha byla vymalována odstíny zlaté a karmínové, mraky protkané barvami umírajícího dne. Pode mnou se rozkládalo město v celé své chaotické kráse, střechy a věže, klikaté uličky a rušná tržiště, přičemž se večerním vzduchem nesl vzdálený zvuk smíchu a hudby