Vivienne se znovu podívala na hodinky, docházel jí čas. Bylo devět třicet ráno a u doktora měla být v deset. Problém? Stále vězela v dopravní zácpě a nemocnici neměla ani na dohled.

"Typické," zamumlala si pod vousy a sledovala, jak se moře aut před nimi sotva hýbe. Netrpělivě bubnovala prsty do loketní opěrky svého sedadla. Jeden by si pomyslel, že když její otec vlastní řetězec nemocnic, stačilo