Vivienne si nebyla jistá, jak dlouho spala. Dny se jí zdály zamlžené, jako by splývaly jeden v druhý. Probudila se, když se místností rozlehl zvuk otevírající se závory. Srdce se jí rozbušilo. Byla to rutina: třikrát denně se otevřely dveře, bylo přineseno jídlo a ten muž si odnesl její špinavé nádobí. Pak už jen ticho – jen ona a dusivý klid malé místnosti.

Ztratila pojem o tom, kolik dní tu už j