Declanovy prsty kreslily na jejím břiše pomalé, líné kruhy a vnímal pravidelné zvedání a klesání jejího dechu. Byla potichu – až příliš potichu. Takhle to bylo už od chvíle, kdy vylezli ze sprchy, a zpočátku si myslel, že je to jen jeden z těch náhodných výkyvů nálad, se kterými už se naučil žít. Ale teď, když s ní ležel v posteli a ona byla stočená na jeho hrudi, si už tak jistý nebyl.

„Hej, zlat