Hodiny na stěně odtikaly půl jedné ráno.

Vivienne stěží udržela oči otevřené. Poposedla si na pohovce, natáhla nohy a hlavu si opřela o područku. Na otce čekala už od osmi večer a byla k smrti unavená.

V domě panovalo ticho, vyjma občasného zašustění závěsů, když jimi proklouzl noční vánek z pootevřeného okna. Služebná jí už dřív řekla, že její otec se obvykle vrací domů kolem půlnoci, ale dnes se