„Vivienne,“ zopakoval a kráčel směrem k nim.

Ztuhla a sledovala Tristana, jak k nim kráčí se stejným, dobře známým pohledem v očích — tím pohledem, který se celé měsíce snažila zapomenout.

Ale než se stihl dostat příliš blízko, Maxine už se dala do pohybu a stoupla si mezi ně jako ocelová zeď.

„To teda ne,“ vyštěkla Maxine, narovnala ramena a neochvějně mu zablokovala cestu.

Tristan zvedl obě ruce