Declan nedokázal klidně sedět. Nohy se mu pohybovaly samy od sebe a znovu a znovu přecházely ten samý krátký úsek chodby. Vteřiny se vlekly a tíha na hrudi s každým dalším okamžikem tlačila silněji.

Vivienne byla tam uvnitř. Za těmi zavřenými dveřmi.

To poslední, co viděl, byl její obličej zkroucený bolestí a její ruka, která tu jeho svírala tak pevně, až mu znecitlivěla, než ji sestřičky odtáhly