Zamrkala do měkkého odpoledního světla, které pronikalo skrz žaluzie v nemocničním pokoji. V místnosti bylo ticho, až příliš ticho. O vteřinu později se celé její tělo napjalo. Prudce otočila hlavu k dětské postýlce vedle své postele – ale ta byla prázdná.

Srdce jí spadlo do kalhot.

Rychle se posadila a v hrudi jí narůstala panika. Ruka jí sotva stihla sáhnout po tlačítku na přivolání sestry, když