Cesta autem zpátky do naší čtvrti je dusivá. Ticho v kabině tu jen tak nevisí; hučí, pulzuje jako živý elektrický proud, který mi leze pod kůži, a stísněný prostor se kvůli němu mění v tikající časovanou bombu. Topení jede naplno a chrlí z průduchů horký vzduch, ale chlad oné temné uličky se kožených sedaček drží dál. Křečovitě svírám volant, až mi v matném světle palubní desky ostře bělají klouby