První věc, kterou si uvědomím, je tlak. Těžký, teplý a pevně mě obtáčející. Váha přes pas, celé tělo přitisknuté na mých zádech, dech dopadající na mou šíji v pomalém, pravidelném rytmu.

Trvá mi půl vteřiny, než si vzpomenu, kde vlastně jsem.

Connorova ruka.

Celá jeho paže – plus jedno koleno, které si našlo cestu přes obě moje a úspěšně mě přišpendlilo k matraci jako zátěžová deka ze svalů a totá