Svět se pořád točí příliš rychle.

Všichni jsou pořád kolem mě – smějí se, jásají, objímají se – ale já vyklouzávám ze středu místnosti. Potřebuju jen vteřinu, jeden nádech, malou chvilku pro sebe, než vybuchnu a stane se ze mě hromádka usmrkaných třpytek. Tisknu si k hrudi desky, které mi dala madame, jako by to byla ta nejposvátnější věc na světě. Protože v tuhle chvíli tak trochu je.

Vyklouznu n