Hned jak vstoupím do baru, udeří mě do obličeje vlna hluku — lidé se vzájemně překřikují, skleničky cinkají a z repráků hraje nějaký příšerný klasický rock. Nebyl jsem tady už celé měsíce, možná i déle, ale nic se nezměnilo. Pořád to tu smrdí po pivu, smažené mastnotě a po té vyčpělé naději, kterou si s sebou lidé nesou, když projdou dveřmi.

Zahlédnu ho okamžitě.

Marcus — neboli Gonzo, jak mu větš