Musela jsem zase usnout.

Je to ten divný polospánek, kdy vnímám úplně všechno — tíhu vlastních končetin, tupou bolest v lebce i to, že na mně deka leží nějak divně —, ale jsem příliš unavená na to, abych se vůbec pohnula.

Zdola ke mně doléhají hlasy.

„Ahoj!“

„Jaká byla konference?“

„Jaký byl váš malý romantický výlet?“

„Chlapci! Ráda vás zase vidím!“

Pootevřu oči.

Světlo v mém pokoji pohaslo. Vkrá