Nedokážu z něj spustit oči.

Je mi úplně jedno, že se zrovna nacházíme uprostřed hry vadí nevadí, která se rapidně zvrtává v něco mezi chaotickou a naprosto divokou záležitostí. Na ubrouscích se válí kůrky od pizzy, všude stojí poloprázdné kelímky a lidé se rozvalují na obrovských pohovkách, jako by to tu bylo z natáčení nějaké studentské komedie.

Ale jediné, na co se dokážu dívat, je Jaxon Brooks.