Talíř je prázdný dřív, než vůbec zaregistruji, že jsem dojedl.

Na druhém konci místnosti Evie oplachuje ten svůj a skládá hrnky, jako by tu dělala šéfku kuchyně. Nemusí to dělat, nikdo ji o to neprosil – ale přesně taková ona je. Neustále dělá drobné, tiché věci, kvůli kterým je snadné ji přehlédnout, ale nemožné ji ignorovat.

Dám si další doušek vlažného kafe a pořád ji přitom sleduji. Světlo z o