Když se otočím k Jaxonovi, pořád se usmívám jako malá holka o Vánocích. Chci mu znovu poděkovat za to, že našel toho zajíčka, že mě stáhl dolů do sněhu a že mě nechal se na okamžik cítit bezstarostně. Pak ale uvidím jeho výraz.

Ten pobavený úsměv je pryč. Oči mu ztvrdly, čelist má zaťatou a svaly na ramenou se mu pod bundou napjaly. Skenuje stromy, pohledem těká po zemi, po větvích a stínech.

Úsmě