„…takže si myslí, že je to ostrej granát,“ říká Slammer, oči dokořán a rukama divoce gestikuluje, „a ten idiot, místo aby zdrhal nebo ho odhodil, se do něj *zakousne*. Všemi zuby. Jako by si myslel, že ho tím nějak zneškodní.“

Směju se — *opravdu* se směju. Až mě z toho bolí břicho. Ne proto, že by ta historka byla tak ohromně vtipná, ale proto, že ji Slammer vypráví, jako by se s tím on sám ještě