U Slammera je takové ticho, až mě z toho svědí kůže.

Neozývá se tu ani hlásek, jen tiché bzučení lednice a tikání hodin. I můj vlastní dech mi připadá příliš hlasitý.

S tichým cvaknutím za námi zamkne a já tam jen stojím, jako bych zapomněla, jak existovat ve vlastním těle.

Pevně se obejmu pažemi. Jako bych v sobě snad dokázala všechno to šílenství udržet.

Paniku. Nevolnost. To, že na sobě pořád c