Pořád ještě popadám dech.

Ne v tom doslovném smyslu, že by se mi zvedal hrudník, což se stává po zkouškách – ale spíš takovým tím elektrickým způsobem. Tím, který vám proudí v žilách, když všechno klapne. Večeře, výstava umění, aukce... a teď ten tanec. To všechno. Nějak to, navzdory měsícům chaosu, dnešní večer skutečně fungovalo.

A je po všem.

Poslední tóny mého vystoupení ještě doznívají v krov