Ranní světlo proudí skrz závěsy v měkkých zlatých pruzích, hřejivé na prostěradlech, do nichž mám zamotané boky, a ještě hřejivější na pažích ovinutých pevně kolem mého pasu.

Jaxon.

Jeho dech je na mém zátylku pravidelný, rty má přitisknuté těsně pod mým uchem, jako by usnul uprostřed polibku. Jednu paži má těžce přehozenou přes můj pas, druhou zasunutou pod mým polštářem a jeho holá hruď se opírá