Parkuju před studiem, motor je vypnutý a prsty vyklepávám rytmus do volantu.

Obloha už se ponořila do podvečera, do toho studeného odstínu modré, kvůli kterému se pouliční lampy rozsvěcují dřív. Vidím ji přes velká prosklená okna — pořád je u tyče, protahuje se a baví se s Henrim a madame Bouchard. Ramena má svěšená únavou, ale směje se. Asi něčemu hloupému, co Henri plácl. Ten kluk je samá ruka,