Řídím.

Tiché hučení motoru je to jediné, co se v autě ozývá, a já mám ruce na volantu položené zlehka — ne proto, že bych byl uvolněný, ale protože kdybych ho stiskl o něco pevněji, nechal bych v něm trvalý otisk.

Uběhly dva týdny.

Dva týdny něčeho, co by většina lidí nazvala normálním životem — nebo možná i krásným chaosem. Ale pro mě? Bylo to to kurevsky nejlepší, co mě kdy potkalo.

Eviin rozvrh