„Ach, jsem v pořádku. Jen mě tak hrozně bolí ten kotník,“ odpověděla dáma s úsměvem, ačkoli byl její výraz protnutý smutkem.

„Mám pocit, že jsem vás viděla už tolikrát. Od té doby, co jste mi poprvé dala květiny, jste vždy působila velmi záhadně. Když už se znovu setkáváme, mohla byste mi prosím říct své jméno?“ zeptala se Margot s vřelým úsměvem.

„Já... Moje příjmení je Marloweová.“

„Nemůžete m