Déšť bubnoval do oken, když Gideon vešel do hlavní ložnice. Doktor si právě sbalil lékařskou tašku a odešel. Gideon zamířil přímo k posteli a upřel na Gemmu přimhouřené oči. Ležela tam bledá, obočí stažené ve spánku, řasy vlhké, jako by uvízla v noční můře. Natáhl se a vzal ji za ruku. Byla úplně rozpálená.

Zamračil se. Když odcházel, byla úplně v pořádku, křičela a byla plná energie. Dělalo mu po