Klopýtla dozadu, vložila mezi ně chladný, záměrný odstup a oči měla ledové.

„Gideone, ať už jde o dárek, nebo o člověka, chci jen to, co je výhradně moje. Neposkvrněné. Jedinečné.“

Její hlas se nezachvěl. „Cokoliv, co pochází od tebe... to nechci.“

Gideonova ruka v kapse ztuhla. Pak ji pomalu vytáhl – prázdnou.

Jen tam stál, sledoval ji a ticho houstlo v něco dusivého.

„Prostě mi řekni, co chceš,“