Gideon vstal. „Pořád si musíš nanášet krém na jizvy.“

Když zaváhala, přistoupil blíž a přitáhl si ji, aby se posadila vedle něj.

Natáhl se, aby jí uvolnil župan, a ona si okamžitě pevně sevřela límec.

Ruka mu zůstala viset ve vzduchu, nejistá a rozpačitá; v očích mu krátce probleskl stín.

Od té noci, kdy na ni vyjel, se Gemmino tělo při jeho doteku bezděčně napínalo a připravovalo na obranu.

Gideo