Gideon seděl na pohovce v tmavém županu.

Seděl tam tiše a jen zíral na termosku na stole. Po chvíli, která se zdála nekonečná, se konečně natáhl a odklopil víčko.

Vznesla se známá vůně, která s sebou přinesla vzpomínky a bolest u srdce.

Už to byla strašně dlouhá doba, co měl naposledy něco, co uvařila Gemma.

‚Jak dlouho to vlastně je?‘ přemítal Gideon a v nitru se mu sevřel osten osamělosti, když