Gideonův pohled:

Večerní světlo pomalu sláblo a vrhalo svou záři na Tamsininu mírně opálenou tvář. Byly to stopy po slunci a větru z bojiště. Dřív jsem to na ní obdivoval. Ale z nějakého důvodu v tuto chvíli moje mysl zabloudila k Altheině úchvatně krásné tváři.

"Nenechal sis z toho vůbec nic?"

Tamsin se zamračila, zjevně naštvaná. "Neposlala jsem ti snad dopis, kde jsem ti kladla na srdce, aby si