Pohled Gideona:

Zíral jsem na její tvář, celou zkřivenou tím, jak moc byla rozrušená. Cejch otroka na její tváři se hýbal, jak jí cukaly svaly, jako by byl živý a vysmíval se mi.

Cizí. Odtažitá.

Krutá. Děsivá.

Náhle jsem si uvědomil, že jsem člověka stojícího přede mnou vlastně nikdy neznal.

"A co ty?" zeptal jsem se. Můj hlas zněl podivně klidně.

"Udělala bys to?"

"Obětovala bys vlastní život za