Althein pohled:

„Princi Royci...“

Hrdlo se mi stáhlo.

Zírala jsem na něj a na ty napůl dokončené vlčí rytiny. Pro jednou jsem nevěděla, co říct.

V posvátném háji Smečky Slonovinového měsíce byly pamětní erby mého otce a bratrů. Ale kdykoli jsem se tam vrátila, nedokázala jsem se přinutit se na ně dlouho dívat.

Když jsem se jim vyhýbala pohledem, měla jsem pocit, že jsou jen na dlouhém pochodu a je