Pohled Althey:

Ve smečce Slonovinového měsíce pršelo.

Spustilo se to zprudka a bez varování.

Obloha za oknem byla temná jako za soumraku. Déšť bubnoval do kamenných zdí a zvedal jemnou bílou mlhu.

Zírala jsem do opony deště a myslela na Evanderovu siluetu, když odcházel.

Doufala jsem, že jeho cesta na Akademii Měsíčního hřebene probíhá hladce.

„Stůj, kde jsi! Gideone!“

Bessiin hlas prořízl déšť ja