Valeriin pohled

Kaelen na mě v šoku zíral. Slova, která jsem mu právě vmetla do tváře, visela v temnotě chodby. Na jednu napjatou, mučivou vteřinu působilo ticho tíživěji než kamenné stěny kolem nás. Pak mu to došlo a jeho pohledná tvář se zkroutila zuřivostí.

Odmítla jsem se krčit. Otočila jsem se na patě a pokusila se odejít, boty mi ostře klapaly o podlahová prkna. Nedostala jsem se daleko.

Kae