Pohled Valerie

Slunce ještě ani pořádně nevyšlo, když mi na nočním stolku zavibroval telefon. Zasténala jsem, pootevřela jedno oko a naslepo po něm sáhla. Obrazovka na mě zírala jako samolibý malý démon.

Celia.

Zase ona.

Otevřela jsem tu zprávu stejně opatrně, jako bych otevírala tlamu zmiji. Podle očekávání mi doručila svůj jed — fotku.

Na té fotce ležela nahá roztažená na Kaelenově hrudi, jeho p