Pohled Valerie

Sluneční světlo pronikající skrz závěsy bylo měkké a zlatavé a vrhalo po pokoji mlhavou záři. Zavrtěla jsem se pod prostěradlem, stále ještě zachycená v dozvucích včerejší noci. Moje myšlenky nebyly ani zdaleka klidné – Dariusova slova mi stále zněla v uších a jeho dotek mi jako přízrak přebíhal po kůži.

„Už nikdy nedovol, aby se tě někdo dotkl, malá vlčice.“

Prsty mi zabloudily na