Valeriin pohled

„Jsem tvoje družka?“ zeptala jsem se, neuhýbala jsem před jeho pohledem a snažila se vyčíst z jeho očí výraz.

Dariusův pohled nezakolísal, když si mě zkoumal. Ticho mezi námi bylo tíživější, než by dokázala pojmout jakákoli slova. Pak pomalu — rozvážně — přikývl.

Byl to nepatrný pohyb, ale nesl v sobě váhu, ze které se mi zatajil dech.

„Můj vlk…“ Jeho hlas byl hluboký, téměř chrapl