Valeriin pohled

První, co jsem uviděla, když jsem otevřela oči, byl on.

Nikdo jiný než Darius.

Seděl hned vedle mé postele, lokty opřené o kolena, hlavu mírně nakloněnou ke mně, jako by si mě už celé hodiny prohlížel. Tlumené světlo z lampičky na nočním stolku vrhalo stíny podél ostrých rysů jeho čelisti a jeho stříbrné oči planuly – ne vřelostí, ale zuřivostí.

Z nějakého důvodu jsem se neubránila