Valeriin pohled

Noc byla těžká a naléhala na okna. Když mě konečně přemohl spánek, nepřišel jemně.

Ocitla jsem se v sále Rady. Kopule stropů se nade mnou klenuly a pohlcovala je temnota. Vzduch byl horký a prosycený řečí – tlumené, zkomolené, dutě znějící hlasy pronášely útržky slov, kterým jsem nedokázala pořádně porozumět. Pokaždé, když jsem se snažila soustředit, hlasy se rozplynuly a zanechaly